Vojta pocházel z velké rodiny. Narodil se rodičům Vilmě a Květoslavovi v neděli 2. května 1982 v Brně, a to jako nejmladší z pěti sourozenců – mezi tři sestry Ivetu, Vilmu a Květoslavu a bratra Karla. Jejich rodina jej zahrnovala láskyplnou péči i přesto, že se občas všichni museli uskromnit. Rodiče mu vetkli do vínku základy úcty a laskavosti, které pak široké rodině Vojta na oplátku celoživotně projevoval. 

Vojtova vysoká inteligence se projevovala už od raného dětství. Představme si Vojtu, jak staví vesmírnou raketu z jídelní vidličky nebo diriguje symfonii ze svých snů.

Když dokončil základní školu a poté odmaturoval na Střední průmyslové škole chemické, rozhodl se následovat své nadšení pro přírodní vědy na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zde získal titul magistra v oboru Analytická chemie. Po ukončení magisterského studia měl Vojta jasno, pro postgraduální studium si vybral obor Buněčná a molekulární biologie.

Jako doktor přírodních věd působil od roku 2007 na Mendelově univerzitě v Brně. Vojta byl extrémně pracovitý a měl neskutečnou výdrž. Nebylo výjimkou, že pracoval 16 až 18 hodin denně a přitom byla každá minuta byla efektivní. 

Jako 30letý se stal docentem a ve svých 35 letech byl jmenován profesorem v oboru Zemědělská chemie, jako jeden z nejmladších profesorů v Evropě vůbec.

Vojtovi se otevíraly světové obzory. Přesto se Vojta rozhodl zůstat věrný České republice, “jeho” Mendelově univerzitě. Ústav chemie a biochemie Agronomické fakulty Mendelovy univerzity se stal nejen Vojtovým profesním domovem a místem pro plný rozvoj jeho vědeckého potenciálu, ale našel zde svoji druhou rodinu. Pro svoji práci se zcela nadchl, věřil v její přínos při výzkumu rakovinových markerů, a to až do svých posledních chvil. 

Vojtova vyjímečnost se projevovala i při získávání projektů a tvorbě vědeckých prací. Byl autorem nebo spoluautorem více než 900 původních odborných vědeckých prací v ISI indexovaných časopisech s celkovým počtem přes 20.500 citací a h-indexem 66. Jeho žena Pavlínka často Vojtu z legrace zkoušela a ptala se ho na jeho náhodně vybrané publikace. A Vojta? Vždy neomylně odcitoval přesný obsah všech článků, ostatní klíčové tvůrce a někdy i množství jeho oblíbeného černého čaje, které se u jejich tvorby vypilo.

Vojta, který během své kariéry získal celou řadu ocenění za přínos v oblasti klinické onkologie, ze kterých si nejvíce vážil ceny Ligy proti rakovině, a dále toho, že získal nejprestižnější evropský grant ERC (Í ÁR SÍ), který se věnoval porozumění METABOLOMU nádoru. Může se zdát, jako by to byla hra osudu, že před pár dny odešel z tohoto světa právě v důsledku onkologického onemocnění. 

Vojta byl vědcem hledajícím příčiny a řešení. Stejně tak byl pedagogem, který dokázal u svých studentů zažehnout touhu po vědění, být pro ně výjimečným vzorem a příkladem nejen svojí pracovitostí, ale i skromností a pokorou. 

Vojta byl také týmo-tvůrcem. Rád propojoval lidi z různých oborů, kteří se mohli vzájemně obohacovat a dosahovat synergie. Díky tomu bude jeho odkaz stále živý. Budou o něj pečovat Vojtovy následovníci, za laskavé podpory jeho ženy Pavlínky, které svěřoval své nejtajnější sny a plány. 

A teď by Vojta určitě řekl: „Cajky cajk“. Protože všechno dobře dopadne. Protože na vše existuje řešení. A když ne, tak si ho vymyslíme. Stejně jako Vojta vymýšlel překvapivé novotvary a obohacoval svět lingvistiky o unikátní vzletné výrazy, které jeho posluchači často přejímali.  

Byl propagátor novinek a inovací. Byl ŠTÍTONOŠEM, nebál se stát první v řadě, když přicházejí bouře a nepohodlí. Neochvějně následoval svou hlubokou důvěru v naplnění svých záměrů. Jeho život a práce byly skutečným svědectvím toho, jak může každý jediný člověk měnit svět k lepšímu. Nebyl jen vizionářem a snílkem, byl laskavým průvodcem na cestě k cíli, který byl pro ostatní v nedohlednu. 

Ani Vojta nebyl dokonalým, jeho nepraktičnost byla až proslulá. Představa Vojty měnícího žárovku, montujícího poličku nebo stavějícího stan vyvolává jistě u všech široký úsměv. Pipetu nebo laboratorní kádinku byl ochoten vzít do rukou pouze pokud přijela natáčet televize. Jeho vědecké kvality prostě spočívaly jinde.

Vojta působil jako prorektor na Mendelově univerzitě a v roce 2021 byl zvolen jejím rektorem. Kvůli kritice vědecké práce jeho týmu však o několik měsíců později rezignoval, v zájmu a ochraně Mendelovy univerzity, která mu byla nade vše. Vojta věřil, že se jeho nevina prokáže, nebyl ochoten vystavit kohokoli riziku nebo ohrožení, veškerou odpovědnost vzal na sebe. Štítonoš.

Za každým skvělým mužem stojí skvělá žena, tu svoji Vojta našel v Pavlínce. Vojta často říkal, že den, kdy měl tu čest ji poznat, byl jedním z nejšťastnějších dnů v jeho životě. Pavlínka byla, s velkým odstupem od všeho ostatního co měl Vojta rád, největší láskou jeho života.

Své srdce spojili v manželství v roce 2014. Když jste se Vojty zeptali na Pavlínku, vždy o ní hovořil, nadšeně, s láskou a obdivem. Vojta ji na oplátku okouzlil svou inteligencí, rozhledem a historkami o tom, co vydrží američtí vojáci.  

Kořením jejich společné lásky byl smích a smysl pro ten nejčernější humor. Tento jim pomohl s nadhledem překonávat Vojtovy strachy. Po boku Pavlínky se Vojta učil plavat, jezdit na kole nebo řídit auto. Černý humor byl minimálně ze začátku zcela na místě. Vojta a Pavlínka sdíleli lásku k práci, k přírodě, dobrému jídlu i hraní golfu. Milovali společné povídání a dlouhé telefonování. Byli si oporou a inspirací. Jeho žena Pavlínka byla a je jeho největší fanynkou a podporovatelkou. Společně s Pavlínkou získal i další báječnou rodinu – její rodiče Alenku a Jirku.

Kromě Pavlínky a vědy miloval Vojta filmy. Byl nadšeným fanouškem všech žánrů se specializací na sci-fi a fantasy. Miloval také hudbu ve Vojtově obvyklém rozsahu, tedy od popu až po hip hop. Ani sport mu nebyl cizí. Jak však správně tipujete, tento bral spíše vědecky. Jeho schopnosti mu umožňovaly úspěšně vyhodnotit předpoklady, provést datovou analýzu a zhodnotit šance. Když sázel, bylo to téměř na jistotu. 

Díky své kamarádské povaze a otevřené mysli byl Vojta obklopen spoustou přátel. Dokázal najít společnou řeč napříč všemi věkovými skupinami i sociálními vrstvami, uměl spojovat lidi. Každému ze svého okolí uměl dát pocit důležitosti už jen tím, jak upřímně a opravdově mu naslouchal. Vojta se o lidi kolem sebe skutečně zajímal, měl lidi rád.

Stejně jako spousta jiných vědců světového významu, Vojta celý život věřil v něco, co jej přesahuje – věřil v Boha. V závěru svého života, den před svou smrtí, svoji víru naplnil a přijal svátost křtu. Jako své křestní jméno přijal Vojta jméno Tadeáš, tedy velkodušný. 

Proč musel Vojta odejít? Na nejtěžší otázku ze všech nám odpověděl Vojtův malý kamarád s až zarážející, ale zjevnou logikou: „Když jdeš  do zahrady pro květinu, taky vybereš tu nejkrásnější.“

Vojtovy sny, úspěchy a vize zdaleka přesáhly jeden obyčejný lidský život. Stal se nám všem inspirací, jak být laskavým člověkem, chápavým a odpouštějícím i hluboké rány. Tohle byla jedna z Vojtových superschopností, začínal každý nový den s čistým stolem. A byla to nejen příroda, ze které Vojta čerpal svoji nezměrnou sílu, ale i vnitřní pokora a klid, smíření se životem i se smrtí. Asi díky této unikátní kombinaci zdobil jeho tvář vždy široký, neodolatelný úsměv, se kterým nabízel lidem své otevřené srdce.

Svět bez Vojty Adama bude chudší, ale jeho odkaz bude žít dál v práci, kterou vykonal, a v lidech, které inspiroval. Vojta odešel z tohoto světa pokojně, v láskyplném náručí své ženy Pavlínky. Ať odpočívá v pokoji.

Rád bych Vojtovým jménem poděkoval všem dobrodincům, kteří Vojtu podporovali po celý jeho život, a to nejen v profesním, ale i osobním životě. Děkuji jeho ženě Pavlínce za její neustálou podporu a lásku, jeho rodičům za jejich péči a vedení, rodičům Pavlínky, Alence a Jirkovi, za jejich lásku a podporu, přátelům a všem, kteří přispěli k jeho úspěchu a radosti.

Speciální poděkování za laskavou péči v posledních měsících jeho života pak náleží pracovníkům Fakultní nemocnice Brno – Bohunice. 

Na Vojtovo výslovné přání bych pak chtěl vyjádřit upřímnou vděčnost všem, kteří darují krev. Transfuze, které Vojta dostával, mu prodloužily život a on si byl jejich klíčového významu vědom. Jednou z věcí, které tak Vojta před svým odchodem výslovně žádal, bylo, abych jeho jménem vyzval k dárcovství krve. Pokud tedy chcete ve Vojtově jménu něco vykonat a máte tu možnost, darujte, prosím, krev.